Jarní prázdniny jsme opět strávili na táboře v Horní Světlé. Tentokrát se nás sešlo 15 dětí a 5 dospělých. Tak jako předcházející 3 roky jsme tábor začínali společným nedělním obědem v klášteře a po požehnání jsme vyrazili na cestu vybaveni i dřevěnou truhlou s liturgickými předměty.
Hned po ubytování se však situace zkomplikovala, neboť jsme měli v našem iglú nevítaného hosta. Zprvu jsme zvažovali pomoc policie, ale znajíce její vytíženost při měření rychlosti v obci, se děti rozhodly převzít iniciativu sami. Vzhledem ke sněhové pokrývce a odlehlosti iglú bylo stopování zdánlivě snadné. Po několika metrech však děti začaly zapadat do mokrého sněhu a musely postupovat systematicky – ti nejstarší (10 let) se střídali v prošlapávání stopy a ti mladší je následovali. Na kraji lesa (asi po 1 km) nalezli, tak jak člověk občas najde vyprázdněnou peněženku, pohozenou prázdnou truhlu. Avšak úplně prázdná nebyla, byl v ní dopis – plný zklamání z cetek, které pro autora dopisu – Špinavého nehta, neměly žádnou cenu. Přesto je odcizil a snažil se nás vydírat – na mapce označil místo v lese, kam máme následující večer přinést drahé kameny z vrcholu nejvyšší hory Lužických hor. Nejprve jsme museli zorientovat mapku, abychom zjistili místo, kde má k výměně dojít. Hrůza nás polila, když jsme zjistili, že se jedná o místo, kde jsme před několika lety našli mrtvého německého turistu… Pro jistotu si děti vystavěly podél cesty duté sněhové pyramidy, do kterých vložily svíčky, a tak si připravily osvětlení na následující den.
Pondělní dopoledne jsme strávili na lyžích na místním vleku, a před obědem již naši dva úplní začátečníci samostatně jezdili na vleku i ze svahu dolů. Odpoledne nás čekala výprava na Luž, nejvyšší vrchol Lužických hor, jak děti zjistily z mapy. Světe, div se, na vrcholu děti opravdu našly zrezivělou krabičku s drahými kameny, jakkoli jsme to považovali za nesmysl. Cestou dolů děti objevily nové sportovní odvětví, tzv. zadking (sjezd prudkých svahů po zadku). Po večeři, tj. okolo 19.30, se děti vyzbrojené zápalkami a krabičkou s drahými kameny vydaly tmou na cestu do lesa. Všichni nenašli odvahu, ale našla se i skupinka hrdinů…
V úterý ráno po snídani vyráží již kompletní dětské osazenstvo tábora do lesa pro obsah naší truhly. Jaké ale bylo zklamání – ten looser nám vrátil jen Jeruzalémskou bibli a alby a naporoučel si uvaření specialit za další obsah truhly. Ano, opravdu jsme se stali obětí vyděrače. Bylo obtížné získat starobylé recepty, vyskládat je jako puzzle do obrazu, přečíst recepty a upéci ony speciality – přesto to děti dokázaly. A opět za tmy na to strašné místo.
Ve středu ráno objevujeme v lese hostie a další sprostý požadavek. Navíc se ukázalo, že se ten zloduch plíží poblíž našeho tábora a vyslechl, že se dnes chystáme do libereckého IQ Parku. A právě do Liberce zmizel jeho kumpán s našimi drahými kameny a klíčem od lesního srubu, kde společně přebývali. Chce tedy, abychom se místo něj vydali na místo, kde na něj má čekat jeho kumpán. Ukázalo se však, že jeho kumpán je velmi opatrný, a pomocí zpráv nás povodil po Liberci až k jakési špeluňce, jejíž podezřelý číšník nám předal klíč od nějakého, prý smradlavého, chlapa. Po intelektuálním vypětí v IQ Parku následovala opět večerní výprava do lesa…
Ve čtvrtek ráno se děti vrací s konvičkami na vodu a víno. A s dalším dopisem, ze kterého tentokrát čiší strach. Nastává období, kdy v tato místa přilétá velikánský orel, který se živí lidskými příběhy. Ten, kdo je přistižen bez příběhu, je orlem sežrán. Zdá se, že onen zloděj, Špinavý nehet, vyděrač, má opravdový strach – chce po nás totiž obrázkovým písmem namalovat příběh pro orla. Pro jistotu si i my malujeme táborové příběhy na svá trika a na starou látku malujeme příběh Špinavému nehtovi. Zároveň dnes padá velké rozhodnutí – pokusíme se Špinavého nehta lapit, až si půjde pro svůj příběh. S rostoucím napětím, stoupá i některým dětem teplota… Máme tentokrát s sebou i psa, a proto jdeme v hojném počtu. Na místě výměny slyšíme praskot větví i štěkot našeho psa. Vyzbrojeni baterkami noříme se do hloubi lesa. Strach z nás padá, nacházíme vystrašenou trosku, potlučenou od pádu do ledové jámy. Má panickou hrůzu z orla a bojí se vylézt zpod stromu, který křečovitě svírá. Až poté, co přes něj přehodíme látku s příběhem, je ochoten nám vrátit kříž. Několika dětem se toho bídáka sželelo a zvou ho na místo činu na polívku. Ukazuje se, a patrně to nebude výjimečné, že někdo, o kom si myslíme, že je velký zlosyn, je spíše chudák, který je dohnán k zoufalým činům svou leností, zatvrzelostí a neposlušností. Děti se mu snaží poradit a balí mu svačinu na cestu, ba dokonce mu nabízely nocleh v sauně… Po jeho odchodu zpět do lesů si sbírají relikvie opadaných špinavých nehtů a jsou všichni rádi, že je tento neplánovaný zásah do našeho tábora již pryč.
V pátek ráno si jdeme naposledy zalyžovat a odpoledne s napětím očekáváme, zda se podaří přijet misionáři z Tibetu. Připravujeme mši svatou, kterou slavíme s pomocí námi zachráněných liturgických předmětů. Zpíváme Ebenovu Trouvérskou mši, kterou jsme se celý týden učili, a modlíme se i za Špinavého nehta. Následuje závěrečný táborový oheň, během něhož získáváme svá eskymácká jména a mluvíme o svých nejsilnějších táborových zážitcích. Nakonec vysíláme k nebi lampióny štěstí.
Sobota je věnována úklidu, balení a postupnému odjezdu táborníků….
Fotogalerie:
