Kterak misionáři s Eskymáky žili, plnili jejich úkoly a na oplátku je poučili o Božích přikázáních
V neděli po bohatém obědě a požehnání vyrazili misionáři již na svou druhou pouť mezi Eskymáky, tentokrát do Grónska.
Cesta byla dlouhá, nelítostná a plná nástrah, leč misionáři, vyzbrojení slovem Božím a odhodláním, přeci jen do eskymácké vesnice dorazili. Když jsme vybalili zásoby potravin, pohled Eskymáků zvroucněl a přijali nás, dá se říct, přátelsky. Seznámili jsme se s okolím, vytvořili útočiště pro naše saně, prošlapali některé nové stezky a po nasycení jsem se dozvídali o životě Eskymáků
(z filmu).
Pondělí začalo bohatou snídaní ze zásob, které málo – leč přece – střežila Hlídá zásoby.
Větší misionáři vysvětlovali malým Eskymákům první přikázání. Eskymáčci se značně zapotili při hledání „zlatého telete“, ale úkolu se zhostili s nadšením a byli úspěšní.
Před obědem nás Eskymáci vyzkoušeli ze stopování. Stopovali jsme lupiče, kteří ukradli celé zásoby sušenek. I my jsme uspěli a proto jsme se odpoledne mohli věnovat výcviku pohybu na ledových krách za pomoci větších či menších prkýnek (lyže). Večer jsme pak strávili vyráběním totemových plášťů.
V úterý ráno se Eskymáci dozvěděli 2. přikázání Boží. Misionáři museli prokázat své umění při lovu karibu. Ač byli karibu střeženi nelítostnými Eskymáky, přeci jen byli vystopováni a o úlovek se podělili všichni. Odpoledne se větší i malí vydali vyzkoušet své naučené dovednosti na lyžích na blízkou Luž. Večer pak byl nelehký, protože někteří z nás dočasně ztratili sluch, zrak a další dar řeči a domluva byla složitá.
Středa byla dnem klidu a očisty. Když se Eskymáci poučili o 3. přikázání, vyrazili jsme do Rumburku. Navštívili jsme Loretu (která ovšem byla zavřená), viděli jsme aspoň betlém a kapucínský kostel. Po obědě jsme šli do bazénu (hurá :-)), kde jsme se velice vyřádili. Po příjezdu zpět do eskymácké vesnice se každý věnoval svým zálibám, večer pak někteří odešli na noční lyžování, které si také velmi užili. Po návratu jsme všichni tvarovali různá totemová zvířata z hlíny.
Ve čtvrtek ráno jsme se probudili do sněhové váníce, cesta už nebyla a my všichni jsme zůstali odříznuti od celého světa ve svém iglú. Ale co, zásoby jsou, v iglú je teploučko a misionáři pokračují ve svém snažení vysvětlit Eskymáčatům další přikázání. Pak se děli věci! V rámci domluvených pravidel se soutěžilo o nejpřilepenějšího Eskymáka či misionáře :-) (bezkonkurenční Márinka), hledalo se, kdo má nejlepší paměť, či se hrála hra chňapání slepého tuleně. Po obědě pak šli Eskymáci spolu s misionáři vyrobit potřeby k lovu – luk a šípy. Poté probíhal lov surovin (čaj, máslo, cukr, mouka), z nich pak všichni společně tvořili dobroty do zásoby. Večer byl završený vitamíny L (pro neznalé langoše až zo Slovenska). Velcí misionáři pak noc strávili hledáním velryby.
V pátek Eskymáci připravovali po celý den rituál, při kterém nás misionáře chtěli přijmout mezi sebe. Misionáři strávili část dne na lyžích. Když se odpoledne nachýlilo k večeru (a my jsme stále neúspěšně čekali na frézu), Eskymáci zapálili rituální oheň, kde nám sdělili naše nová eskymácká jména. Klára Ž. - Sama dělá stopu, Šimon Ž. - Projíždí závěje, Eliška Ž. - Drkotá zuby, Magdaléna Ž. - Kamarádí se slonem, Jana L. - Jede stopou, Katarínka L. - Žbrblá v iglú, Zuzana H. - Ta co jí ujely saně, Filip H. - Pomalu chápe, Miriam H. - Leží a ani se nehne, Nikola S. - Leští iglú, Anička F. - Dělá obloučky, Eva V. - Hlídá zásoby, Jirka V. - Dojídá se pašíkem, Martina V. - Chová Eskymáče, Vít V. - Hravý tuleň, Marie V. - Vládne lukem, Barbora S. - Stará Eskymačka, Karel S. - Starý Eskymák, Samuel S. - Nosí kameny (ale stále nahlas mluví), Sára S. - Bojuje srdcem, Sofie S. - Myje misky. K nebi se vznášel lampión s modlitbami za naše eskymácké přátele. Přijela fréza!!! Malí Eskymáci se pak vydali k šamanovi, kterému nesli velrybu, kterou předchozí noci našli misionáři. Šaman byl tak mocný, že všichni Eskymáčci téměř oněměli úžasem (zvlášť Nahlas mluví :-)). Večer pak byl večerem vypravěčského umění. Vyprávěli jsme životy věcí, které souvisí nějakým způsobem s Eskymáky (kajak, kožešina, luk apod.)
Sobotní ráno pak už bylo ve znamení chystaného odjezdu, ještě trochu lyžování, vypíglování iglú, aby si Eskymáci nemysleli, že nejsme pořádní, nakládání saní a další činnosti. Malá část skupiny pak vyrazila na lyžích do kláštera.
No ale vlastně nevím. My jsme úkoly Eskymáků splnili, byli přijati do kmene a získali nová jména. Ale 28.2.2010co Eskymáci? Už vědí, že Bůh dal lidem přikázání, některá jsou jim bližší, některá jim připadají divná, ale stále nejsou přesvědčení… Asi se s nimi budeme muset setkat i příští rok. Kdo ví, třeba zatím změní smýšlení a místo iglú bude v eskymácké vesnici stát kostel :-).
Pod titulem "Jarní tábor 2010 - Misie u Eskymáků" ve fotogalerii najdete pár fotografií. Promítání z tábora pak můžete navštívit po nedělní mši svaté 28.2.2010 na agapé v malém refektáři našeho kláštera.
Fotogalerie:
