Po celoročních přípravách nastal noční okamžik, kdy ke klášteru v Jablonném dorazil dlouhý autobus českolipské firmy Safe travel, který již byl zpola obsazen muzikanty z Lusatie Consort. Po hektickém ukládání kufrů, kostýmů, rekvizit a zásob na cestu jsme mohli za vytrvalého deště vyrazit na zatím nejdelší cestu souboru. K ránu jsme se již protahovali v rostockém přístavu, kde nás čekal první trajekt do švédského Trelleborgu. Dali jsme si rozcvičku na palubě, ale pak nás déšť zase zahnal do podpalubí. Až odpoledne ve Švédsku se mraky roztrhaly a ti otužilejší z nás dokonce při přestávce na večeři vhupsli do jezera Vattern, jednoho z největších v Evropě. Pak zase noční cesta autobusem až do Stockholmu, který jsme si za svítání stihli projít, abychom po sedmé hodině ranní vstoupili na trajekt, který svými dvanácti patry spíše připomínal plovoucí městečko. Po dvou nocích v autobuse jsme všichni nadmíru ocenili kajuty se sprchovým koutem a dokonce i s obrazovkou, na níž jsme mohli sledovat, co se děje před přídí lodě. Pobřeží Švédska i Finska je velice členité a uprostřed cesty jsme ještě stavěli na Alandských ostrovech, takže pozorovat opravdu bylo co.
K Turku vedou hluboké zálivy
Pobřeží je obsypáno statisíci miniaturních ostrovů, které ale taky mohou lidem posloužit
K večeru jsme již přistávali ve festivalovém Turku, což je po Helsinkách druhé největší město v zemi a historicky je také starší než Helsinky. Škola, kde jsme byli ubytováni, nebyla daleko přístavu, a tak jsme dokonce stihli večeři. Tři české soubory, Patašpička, Lusatie Consort a Sarabanda dostaly k obývání obrovskou tělocvičnu s nafukovacími matracemi, která se na pět krátkých nocí (stmívalo se až k půlnoci a rozednívala zase už po třetí ranní) stala naší ložnicí, převlékárnou, hernou i sálem na zkoušky.
První festivalový den jsme měli hned pěkně perný: po snídani (zvláštností je tu slaná ovesná kaše, ovšem dostali jsme i jiné dobroty) jsme hned spěchali do místního skanzenu, vlastně jediné dřevěné staré čtvrti, která přežila velký požár v Turku v 19. století. Tam jsme ještě stihli zkoušku a již jsme stáli na festivalových prknech s naším posledním programem Velká noc buďe, který vypráví o českých zvycích od Masopustu až po Velikonoce. Zvláště masopustní fousatá nevěsta s ženichem měli velký ohlas u publika, ale i ostatním se vystoupení velice dobře povedlo.
Masopustní pár v představení Velká noc buďe
Chvíli jsme pak mohli obdivovat vystoupení souborů z Bretaňe, z Katalánska a z Malopolska a už jsme se zas museli chystat na další vystoupení, tentokrát na hlavní festivalové scéně ve Varvintori. I zde jsem musela ocenit, jak i ty nejmenší děti pěkně uplatnily cit pro prostor a vyplnily celou obrovskou scénu. Pátek jsme sice zahájili v 8.30 rozcvičkou a zkouškou s Lusatií, ale jinak jsme měli relativně volnější den. Dopoledne jsme se zúčastnili workshopu regionálních tanců, kde nás Bretonky, Rakušané, Lotyši a Poláci učili svoje tance.
Tak jak to ti Bretonci dělají?
Také jsme zjistili, že ve festivalovém městečku je stan, kde je možno si vyzkoušet tkaní na hřebeni i na karetkách, vyšívání a dokonce i paličkování. Odtud už jsme děti vylákali jen s příslibem mořského zálivu na koupání. Odpoledne jsme totiž mířili na tango workshop, který se konal v krásné dřevěné tančírně na útesech nad mořem. Záliv to byl hluboký, takže moře bylo relativně teplé a komu snad byla ve vodě zima, rychle se zahřál při workshopu, kde jsme se neučili jen tango, ale také Humppu. Humppa je starý finský tanec, kterým se prý Finové zahřívají, což je pro samé poskoky pravděpodobné. V sobotu byla opět ranní zkouška, po níž jsme se ještě vrátili do řemeslného stanu a předsedkyně našeho spolku Centrum svaté Zdislavy, Jana Lapková, šla s rodinou na recepci s primátorem města. Kolem poledního jsme vystupovali na pouličním podiu naštěstí vedle fontány. Na programu byla totiž Shalom v říši divů, tedy představení, které jsme loni chystali pro mokřady. Tak mokřady jsme sice uprostřed Turku k dispozici neměli, ale i do fontánky mohla spadnout protivná lady (postava tančená mnou).
Shalom v říši divů uprostřed finského Turku
Za hravé pohádkové vystoupení se nám dostalo ocenění, což jsme šli hned oslavit do obchodu Candy world, kde měli asi milion druhů bonbonů a sladkostí. Posilnění bylo na místě, protože večer jsme se chystali překonat světový rekord v počtu tanečníků Humppy. A taky, že jsme ho překonali! Kdo by to chtěl vidět, stačí si na youtube napsat Humppa Turku.
Sobotní odpoledne jako již tradičně patřilo průvodu všech souborů městem, ve kterém se tančí a hraje:
V neděli se konala v místní katedrála ekumenické bohoslužba, kde vystupovaly i různé soubory z Europeady. Na odpoledne jsme měli naplánovaný výlet na poloostrov, kde jsme si užívali finského léta a představovali si příběhy z knih o mumincích, kteří prý žili právě zde.
Vstoupit do finského moře je lepší s rozběhem…
Poslední společný bál s šesti tisíci účastníků z celé Evropy, poslední večer s kytarou v „naší škole“ a už jsme museli balit. Pondělí jsme ale ještě strávili ve Finsku, konkrétně v Helsinkách.
Helsinky vlastní čtyři ledoborce
Noční trajekt nás pak převezl do Talinu v Estonsku, kde jsme přespali v hostelu a ráno se nestačili vynadívat na krásně zachovalé středověké město.
Opevnění Talinu
Odpoledne jsme ještě stihli koupání v moři pod lotyšskými dunami a večerní procházku po Rize. Druhý den k večeru utrmácení, ale šťastní byli jsme zase v Jablonném.
Za Patušpičku nás celkem jelo 41 a já bych zde ráda poděkovala především všem rodičům, kteří se vypravili se svými dětmi na dlouhou cestu, a tak pomohli s organizací, ale samozřejmě i těm, kteří zůstali doma a podporují soubor celoročně. Děkujeme také těm, kdo nám pomohl nést finanční náklady: Město Jablonné, římskokatolická farnost, Nadace Terezy Maxové i další dárci pro děti z DD. A srdečný dík všem, kdo na nás v dobrém mysleli. Jistě i díky nim jsme měli celou dobu skvělé počasí.
Barbora Spalová
PATAŠPIČKA je taneční soubor pro malé i velké. Vycházíme z přirozeného pohybu dětí a z jejich tvořivosti. Vedeme děti k uvědomování si vlastního těla a jeho výrazových prostředků. Využíváme postupy klasického i moderního baletu, učíme se lidové tance české, moravské, slovenské, ale občas zabrousíme i dále do světa. Zhruba dvakrát ročně připravujeme scénické představení. Zkoušíme každé úterý ve Společenském sále města: 16 - 17 Špičičky (děti od 3 do 7 let), 17 - 18. 30 Patičky (od osmi let do dospělosti). Začínáme 5. 9. 2017, přijďte se podívat a přidejte se k nám! Kontakt: b.spalovamail.com, 608239410